Pastičky

Začalo se oteplovat – na řadu přicházejí minisukýnky, bikinky, blíží se doba, kdy z koupaliště nevystrčíme s dětmi nos. No a touhle dobou jsem začala myslet na svůj zadek. A to ne zrovna pozitivně teda :-D Že by se měl nějak zpevnit, pokožka by se taky měla probrat holka jedna. Zdá se ovšem, že celoročně na můj zadek myslí ještě více moje maminka. A tak již na Vánoce jsem dostala přípravný balíček na léto peeling na zpevnění pokožky. Od Vánoc jsem ho použila jednou.
To by člověk nevěřil, jak málo stáčí k tomu, aby se to ale změnilo. No jo no, bráši Heathovi o tom v knize „Proměna“ taky mluví. O tom, že je potřeba někdy prostě „upravit cestu“. Nevím, zda mé IQ v poslední době nějak kleslo nebo co, ale prostě mě dřív nenapadalo, dát si ten krém z police na vanu (na vaně jsou jen svíčky a sůl a košík s hračkami). A pomohlo to – každou vanu ho požívám.
Nejde vám něco? Na něco zapomínáte? Udělejte si na sebe pastičku ;-)

Categories: Články | Tags: , , | Leave a comment

Koncept kontinua a česká máma

Mnoho z vás jistě četlo knihu Jean Liedloff „Koncept Kontinua“, nebo se nějak zprostředkovaně setkalo (kniha je již ze 70. let) s postoji v něm obsaženými podobně jako já. Jak vidím některé postoje z Konceptu a naše české podmínky a zvyklosti? V krátkosti např.

Neustálé nošení na těle. Já osobně o tomto přístupu přemýšlím hodně. Vidím to velmi dobré pro domorodé kmeny a jejich způsob života a podle mě, pro člověka jako živočicha v jeho přirozené formě to nejlepší. V našem moderním světě spatřuji jednu nevýhodu v tom, že se dítě takto může účastnit i stresu matky, ve větší míře než v jungli aktivit, které jej mohou rušit a vytrhovat z hlubších hladin spánku. Mona Lisa Boyessen, dánská psychoterapeutka, ze své praxe zastává názor, že dítě není uvolněné, není-li uvolněná matka. Což jsme si na vlastní kůži na jejím kurzu vyzkoušeli. Naopak doporučuje do chvíle než si dítě SAMO ŘEKNE o samotě jeje nechávat (jsme poblíž). Vychází z toho, že dítě, je-li spokojené, nakrmené, oddává se svému vnitřnímu světu – při bdění se to projevuje klidným chováním a blaženým výrazem (denní snění), při spánku rychlými pohyby očí R.E.M. V této fázi tvrdí Boyessenová, se dítě otvírá informacím ze svého nítra a naopak z okolního nehmotného světa, nabírá tak z buněčné paměti základy pro potřebné dovednosti, učí se meditaci, duševnímu klidu a regeneraci těla, vyvíjejí se potřebná mozková centra pomocí zkušeností, které za denního a spánkového snění zažívá. Oproti tomu blízkost klidné milující matky vidím také jako zásadní. Tento rozpor více méně nevidím jako problém, ale jako přirozenou dualitu a věc, která maminky „tlačí“ věnovat POZORNOST předně potřebám a pocitům svého konkrétního miminka a svým vlastním, oproti aplikaci nějakého striktního pravidla, který by je opomíjel. Proto bych doporučila maminkám, naladit se na své miminko – blízkostí, soustředěním na jeho tělo, rozpoložení, grimasy, mimiku, věnovaným časem, klidem, láskou … – a snažit se rozpoznávat podle své intuice, co její miminko zrovna potřebuje.

Podobně jako neuspokojené potřeby dítka tvoří neurózu, neurotická maminka s neuspokojenými potřebami také. Nenechávala bych maminky cítit se nejistě ve své maminkovské roli, protože se nošením či neustálou společností miminka cítí unavené, nebo protože musí rozdýchávat všechna „nebezpečí“, do kterých se dítě vrhá :-) Tento pocit je také kontraproduktivní. Bylo by krásné být nastavené tak, že to pro nás bude zcela přirozené, že budeme mít den takový, že jsme jen pospolu a nic jiného neřešíme. Jste vy takto nastavená? Máte takové podmínky? Ano? Ne? Pořád jste ale pro své dítě tou jeho nejlepší možnou mámou.

Podle mého názoru:

Není dobré, přejmout výchovné principy fungující v jiných podmínkách zcela bezezbytku bez přihlédnutí k našim okolnostem, potřebám našeho budoucího života, každé jednotlivé mamince, každému jednotlivému miminku. Není dobré vytvořit jednotná pravidla pro všechny a na rozdílnosti, niance, či nepřipravenost aplikace se dívat hodnotícím způsobem. Není dobré vyčítat si, že sousedka Pavla je se svým dítětem v souladu, nosí celé dny a necítí se unavená, necítit se pak dobře, ale jako špatná matka, protože i v Mariane psali, že to tak MÁ být, ale já se cítím po celém dni s prckem na těle vycucaná. Pavla je někdo jiný, žila a žije jinak. Mohu se jí nechat inspirovat. Není dobré být v úzkosti a cítit se jako prohrávající, když mé dítě něco dělá a já to MUSÍM vydýchat, protože správný zastánce konceptu kontinua, který se mi líbí by mu to dovolil pro jeho vývoj.

Podle mého názoru:

Je dobré pracovat na tom, aby maminka byla ve vývoji, „pracovala“ na tom, aby to uměla. Je dobré pracovat na tom, abych uměla svému dítěti dovolit co nejvíce (proč se bojím, proč tu úzkost cítím?), zkoušet, co mu zvládnu dovolit, být s ním co nejvíce já mohu, vycházet dítěti vstříc jak jen jsou moje možnosti a přemýšlet o tom, proč se necítím dobře v tuto chvíli, kdy chce po mně dítě to a to nebo už je na mě nošení příliš(jaká má potřeba je neuspokojena, narušena, proč, jak s tím pracovat…). Je dobré pracovat na tom, abychom podmínky, které chceme pro svůj spokojený život realizovaly, ptaly se zda jsme spokojené, proč ne, kdy bychom byly spokojené, jak toho dosáhnout, co nám v tom brání a jak s tím pracovat. Je dobré inspirovat se prapůvodní přirozeností a počítat se změnou vzhledem k vývoji člověka a toto spojovat a sobě přizpůsobovat.

Díváme-li se na klidná venezuelská batolátka s naplněnými potřebami, podívejme se také na to, jak to mají se svými potřebami a pocity jejich maminky a jak to chodí v jejich okolí. Zde bych se zamyslela také nad tím, zda klid batolátka není ovlivněn životním stylem okolí, emocemi zde vznikajícími, klidem společenství okolo celkově a náladou rodičů a blízkých. Nedívat se pouze na batolátko, co se s ním instrumentálně dělá, ale i na okolnosti v okolí v tu chvíli, kdy svůj klid a vývoj prožívá.

Máte tedy pocit, že se svým mateřstvím a rodičovstvím chcete něco dělat? Budete brzy maminkou, tatínkem? Koncept kontinua se vám líbí? Radila bych – začněte sami od sebe – od svých potřeb, jejich naplnění, zajímejte se sami o sebe, o vaše možnosti a limity a proč jsou takové jaké jsou. Ptejte se, proč se cítíte, tak jak se cítíte, které vaše potřeby nejsou naplněné a co to způsobuje, proč jsou okolnosti kolem vás takové jaké jsou …

S prací na tom vám mohou pomoci knihy, terapeuté, psychologové, přednášky, kurzy, diskuze, pořady … informace intuitivně a kriticky přizpůsobené konkrétně vašemu já.

Categories: Články | Tags: , , | Leave a comment

Radost z porodu = Bonding

Jak a proč co nejlépe podpořit kontakt dítěte s matkou po porodu?

Na tuto otázku se dozvíte praktické a neocenitelné informace při interaktivním workshopu Mgr. Michaely Mrowetz (spoluautorky knihy „Bonding-porodní radost“, klinické psycholožky, psychoterapeutky), kterou naše občasnké sdružení organizuje ve spolupráci se zlínskou pobočkou Fondu ohrožených dětí a paní Radmilou Dorazilovou.

29.3.2012 Ulice A. Randýskové 4447 v prostorách paní Radmily Dorazilové 17:30 – 20:00 (v případě dotazů déle)

Ukázána budou videa breast crawlu – techniky samopřisátí, nejefektivnější počátek kojení – výzkumy, nácvik, diskuze, tvorba porodního plánu a další užitečné informace pro vstup vašeho dětátka na svět a podpory vytvoření jedinečné vazby mezi vámi, která vám bude pomáhat po celou dobu mateřství.

+ představení informačního systému „drobci“ na pomoc rodinám s předčasně narozenými dětmi.

Akci podporují:
Rozárka – Rodiče za rozvoj kompetencí o.s. (pořadatel akce)
Soukromá porodní asistentka Radmila Dorazilová (poskytovatel prostor)
Fond ohrožených dětí Zlín (partner akce)
www.drobci.cz
Žlutý butik v podchodu u Prioru
IS Produkce – sponzor propagace

Mgr. Michaela Mrowetz (nar. 1972), klinická psycholožka, psychotarapeutka a soudní znalkyně. Pracuje v privátní ordinaci, přednáší laikům i zdravotníkům na téma „podpora bondingu – posilování raného vztahu mezi matkou a dítětem“, dlouhodobě usiluje o změnu péče o dítě a matku jako jednu nedělitelnou jednotku v předporodní, porodní a poporodní péči – podporuje práci nezávislých porodních asistentek, píše články do odborných (ZDN, Psychologie dnes, Soft forum, Psychosom) i neodborných periodik (Betynka, Děti a my, Dennireferendum, weby orientované na mateřskou péči), vystupuje v televizních a rozhlasových pořadech s tématy podporující rodičovskou péči u dětí nemocných, nedonošených, spolupracuje s o. s. Byby-klokánci, konzultuje odborné práce studentkám porodní asistence, psychologie, v dubnu jí vyšla kniha Bonding – porodní radost s podtitulem „Podpora rodiny jako léčba porodnictví a společnosti?“, kterou napsala v autroském týmu s Gauri Chrastilovu – fejetonnistkou a Ivanou Antalovou – veoducí koordinátorkou baby-klokánků. Je vdaná, má dva syny. Toť krátký výřez z jejích aktivit a života, který nám poskytla.

O bondingu říká:
Bonding= do češtiny by se dal přeložit jako přilepení, připoutání, proces, kdy se tvoří vztah mezi maminkou a miminkem. Každá matka a dítě se k sobě vztahují již před porodem. Budují se mezi nimi základy emočních vazeb, základy láskyplného vztahu, který naplno exploduje v hormonálně nabité situaci při porodu. Podpora bondingu má přínos pro imunologickou, fyziologickou, psychologickou a emocionální složku vývoje člověka. Podporuje rovněž společnost v respektu k procesům porodu.
Čím více dítě a matku ve vzájemném kontaktu podpoříme, tím více jim ulehčíme start do života a následné mnohdy nelehké situace spojené s výchovou dítěte. Podpora bondingu je podporou nové rodiny a podporou zdravotníků, aby dokázali sebevědomě pečovat o dítě a matku či celou jeho rodinu jako o jednu ošetřovatelskou jednotku. Podpora bondingu má zásadní význam u dětí zdravých, protože léčí přirozené trauma způsobené porodem. Ještě důsledněji je třeba podporovat bonding u dětí nemocných a předčasně narozených. Jde o to, abychom za daných podmínek co nejlépe přilepili dítě a matku k sobě.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA rozarkaos@seznam.cz nebo na tel.:732 108 391 CENA 200,-

Categories: Články | Tags: , , , , , , | Leave a comment

Opět reklamka

Co si myslíte o podobných reklamních tazích jako zde: http://www.facebook.com/Nutrilon?sk=wall ?
Firma Nutrilon momentálně používá pro své reklamní účely heslo „fandíme mámám na jedničku“ a na jejich facebookových stránkách jsem nalezla aplikaci  „jaký typ maminky jste“. Opět vystupuju proti dalšímu podle mne nevhodnému využívání pojmů „dobrá máma“ „máma na jedničku“ a kladení otázek „jaká jste máma“ pro reklamní účely. Porovnávání maminek mezi sebou a ještě v tak citlivém období při kojení nevidím vůbec jako vhodné, spíš manipulující.

Categories: Nezařazené | Leave a comment

Pohlednice z cíle

Toužíte po něčem? (dovolená v lese, domek v přírodě, míň práce, rodina …)
Něco naopak nechcete? (kila, stres, dojíždění za prací, školní neúspěchy dětí …)
A jak by to mělo vypadat, abyste s danou oblastí vašeho života byli spokojení?
Byl by to obrázek klidného moře a u něj rodinka s nohama zabořenýma v písku? Oslava dceřina vysvědčení s dobrými známkami? Koupě těch kalhot, co vám o nich nedávno kamarádka řekla „no ale v 44 je tam nemají“?
Categories: Články | Tags: , , | Leave a comment

Kolik mít rukou, aby se vše stihlo?

Mnoho lidí se mě ptá … jak to všechno stíháš … škola, práce, děti, občanské sdružení, psaní na web … je vidět, že nebyli u nás doma(úklid je na konci žebříčku priorit :-D ).
Zajímavým paradoxem v mém žebříčku je, že na předních místech figuruju já a různé zábavné aktivity. . Read more »

Categories: Články | Tags: , , , , | Leave a comment

Tomu nerozumím

Nějak tomu nerozumím. Umře Whitney Huston, pila, fetovala a brala prášky a všichni jsou dojatí, chudinka. Když umře někdo jiný kdo pil a fetoval a ukáže se na něj prstem „to mu patří, dojel na to“.

Categories: Články | Leave a comment

PAKN

PAKN
Co pak se skrývá pod touto zkratkou? :-)
Jsou to analýzy, definice problémů a kritických bodů a podobné myšlenkové operace, které umí vytvářet naše racionální myšlení.
PAKN tedy Pravdivé Ale K Ničemu, jsou balíky informací, které nám mohou často bránit v seberealizaci a realizaci našeho štěstí.
Jsou to informace jako:
„Rozsáhlá restrukturalizace firmy by si vyžádala xy milionů korun.“
„K vytvoření centra zdravého prsu by byly potřeba obrovské náklady, prostory, dostat veškerá oddělení pod jednu střechu i s radiologií je velmi obtížný úkol a jeho realizace by čítala miliony korun, vyvinutí zcela nového systému organizace práce mezi odděleními a podobně i komunikační systém.“
„Analýzou prostředí a všech možných měřitelných parametrů jsme dospěli k závěrům, že řešení podvýživy ve Vietnamu je za současných okolností nerealizovatelné.“ale stáčí

„Taková dovolená v obytňáku, to není žádná sranda. Někdo ti ho může poškodí – platíš, pokazí se to na cestě-co těď, uděláš na tom škodu a nedoplatíš se, navíc nevíš kdo ti to pronajímá-co když ti naúčtuje škody za předchozí dva roky. Musíš cestou shánět vodu, vylívat odpad, nedostaneš se s ním úplně všude…“

Pravda Ale K Ničemu. Uposlechnutím racionální stránky našeho přemýšlení, bychom se nikdy nedostali na tu báječnou dovolenou, co jsme loni zažili. Ano, poškodili jsme cosi za 200,- a taky jsme na cestě asi 2hodiny neměli v autě vodu a bylo při tom špinavé nádobí :-D

Zkuste se zamyslet nad tím, kolik takových vět nás obklopuje. Třeba televizní noviny to je celé jeden velký chumel PAKN :-) A co v naší hlavě, mezi blízkými, v systémových opatřeních jsou zde? Pakny? A jak moc jsou pro náš život konstruktivní?

Categories: Nezařazené | Leave a comment

Tak konečně je opět blog v provozu

To té co došlo na začátku roku ke smazání všech wordpress stránek mého admina jsem konečně zprovoznila blog :-)

Categories: Nezařazené | Leave a comment

Cesta jídla

Cesta jídla
jídlo… téma posledních dnů u nás … pláclo to na nás jak placatý kámen, objevilo se to v počítači a my teď koukáme, že si z nás snad dělají srandu a posloucháme, jak se z něj valí z různých přednášek a filmů informace, že tady je člověk co už 9 let nejedl, ta 7, tenhle taky, tady ten 64, ale myslím, že je jen namalovaný a animovaný :-) Prý je jich 30 000 – ne těch co umírají hladomorem, ale těch, co se naučili nejíst tuhou stravu. Vývoj pohledu na stravu u mne měl několik podob:
- puberta „Mami už mě neštvi s tou zdravou výživou a podej mi vlašák a bílý rohlík.“
- 20let- ve školním bufetu: „No slečno s vámi se něco děje, co najednou tak zdravě jíte.“ Posléze se potvrdil důvod – miminko si řeklo o nový jídelníček.
- mateřství- moje miminko bude jíst zdravě, pestře, budu se o to zajímat. Moje maminka: „Není to až moc pestrý? Pomeranče, řasy, houby, batáty, avokáda.“
- poslední roky – no rajčata ze španělska vážně neberu, co je tu z ČR? Ještě že příští týden jsou farmářské trhy nakoupíme od místních, než nám uzraje naše.
- budoucnost? … uvidí se …
Každopádně v současnosti se u nás praktikuje jde-li to tak mít plodiny z vlastní zahrady, domácí klíčení, příprava, kupuji radši od okolních pěstitelů, z ČR, až pak zahraničí, mimo Evropu snad ani nebrávám, jen ty zasmolené banány, bez nich si den moc neumím představit.
Proč? Svůj podíl na celé věci měla myšlenka mojí maminky – odtud pocházíme, co tu roste bychom měli jíst, potvrzena, utvrzena a posílena Wolfem-Dietrem Storlem a jeho myšlenkami např.: rostlina vycítí, kde je jí potřeba a tam vyroste, buďte v simbióze se svou zahradou a plody na ní budou obsahovat, co potřebujete, jídlo v dané oblasti, jeho energie, vibrace, souzní s ostatními částmi toho prostředí, přenášíme tedy do sebe informace ze vzdálených míst, které nám nejsou k užitku. Opět trochu blíže k harmonii.
Categories: Články | Tags: , , , , | Leave a comment